Předsevzetí jsou jako smažený květák s bramborem. Někdo si je dává, někdo ne. My v Dolleru jsme zastánci toho, nenechávat všechno na prvního ledna a měnit to, co nám nesedí, v průběhu celého roku. Ale jak to mají (nebo nemají) ostatní? Zeptali jsme se pěti lidí. Tady jsou odpovědi 👇
Zuzka a Ivana z podcastu Buchty
Zuzka: Moje předsevzetí je hlavně eliminovat předsevzetí, ale i tak nějaká mám. Měsíc nepít víno, opravit zbytek parket a nekupovat si lákavé blbosti, jako je třeba flísový ohýnek. A přečíst za rok aspoň o dvě knihy víc a opustit Netflix a jít konečně na smažák do otevřené hospody.
Ivana: Předsevzetí si zásadně nedávám a už vůbec ne v lednu, kdy je pořád tma, zima a člověk (já) je přežraný tzv. svátečními i nesvátečními pochutinami. Předsevzetí a jejich (dost pravděpodobné) neplnění jsou podle mě jen další zbytečný stresový faktor a těch si v životě dovedu vytvořit dost i bez nich. Ale zkouším teď pít víc vody a pít míň než šest kafí za den, tak vám můžu po pár týdnech říct, zda mi to vydrželo. I když v kafi je vlastně taky voda, takže myslím, že tohle nějak zvládnu.
Petr Soukup
Nedávám si vůbec žádná předsevzetí. A jelikož na sobě v posledních letech hodně makám, daří se mi plnit všechny.
Terezie Kovalová
Předsevzetí si většinu času nedávám, ale jako koncept se mi to líbí. A pokud má k tomu člověk správnou motivaci, je to super. Osobně se raději snažím během roku průběžně zakomponovávat různá rozhodnutí do svého života, ne jen na konci roku. Ale třeba dva roky zpátky jsem si předsevzetí dala. A sice to, že budu více volat svým přátelům, které nemám tu možnost vidět osobně tak často. Tohle se mi daří dodržovat.
Jaromir 99
Já si žádný novoroční předsevzetí nedávám. Jedině snad, že dodržím suchý únor, budu každý ráno cvičit pět tibeťanů a při venčení pejska Lumíra ujdu minimálně 5 km.
Měj se krásně a #zijsvesny!
Tvůj Doller 🖤
