Ledové koupele, výšlapy v plavkách na zimní Sněžku, půsty. To je jen stručný výčet věcí, které Veronika Allister, vůdčí osobnost českého biohackingu a spoluzakladatelka platformy Code of Life, zařadila do svého běžného života. Zajímá tě biohacking a chceš se dozvědět více o tom, jak posouvat a optimalizovat hranice vlastního těla? Pak se pohodlně usaď a přečti si naše povídání.
V Česku je tvoje jméno takřka už neodmyslitelně spojeno s biohackingem. Kde tahle tvoje cesta začala?
Těžko říct, kde moje cesta biohackingu začala. Už od dětství jsem byla takový experimentátor a dobrodruh. Zajímalo mě, čeho jsem jako člověk schopná. Už jako malá jsem dumala nad tím, co to vlastně znamená být člověkem. Když jsem byla na střední škole, dělala jsem atletiku a orientační běh, do toho jsem se věnovala street dance a chodila do posilovny. Jelikož jsem neměla moc peněz, šetřila jsem na jídle a měla velmi často přerušované půsty.
Dělala jsem mnoho věcí intuitivně. Chodila jsem v zimě běhat velmi nalehko a celkově jsem pozorovala svoje tělo, jak reaguje na vnější prostředí. Největší zlom v mé cestě biohackingu nastal však při mém studiu na vysoké v zahraničí, ve Skotském Aberdeenu. Ve Skotsku jsem žila celkem pět let a musím říct, že to pro mě byla velká škola. Řekla bych až takové Bradavice. Doslova. Díky mému rychlému životnímu stylu, kdy jsem se snažila vše stihnout a být ve všem nejlepší, se mi začaly objevovat různé nemoci. Nejvíce mě zasáhly dvě z nich: chronické záněty močového měchýře a deprese. Opravdu silné kombo.
Tehdy si tedy, dá se říct, prozřela?
Došlo mi to vše až po letech. Když jsem se jednoho dne vzbudila na operačním sále v nemocnici a cítila neskutečnou bolest, která se během těch let zvyšovala a zvyšovala, tak přišel okamžik, kdy jsem si položila naprosto zásadní otázku: „Co můžu já udělat pro to, abych převzala zodpovědnost za své zdraví?“ To byl můj vědomý začátek biohackingu.
Od té doby jsem se začala měřit, experimentovat a vnímat svoje individuální jedinečné tělo. Znám mnoho lidí, kteří neslyší a nevidí signály svého těla a začnou je vnímat, až když se děje něco velkého. Já jsem byla jedna z nich. Jsem však za tyto zkušenosti vděčná, protože chápu lidi, co mají deprese, a chápu lidi, co si prožívají velké fyzické bolesti, i když má každý z nás samozřejmě jinou zkušenost a prožívá ji po svém. Toto je ohromně důležité. Z knížek a teorií člověk získá mnoho, ale pokud se knihy spojí se zkušeností, pak se dějí zázraky.
Co pro tebe biohacking znamená? A nemám teď na mysli konkrétní definice. Spíš mi pověz tvůj osobní postoj.
Biohacking je pro mě cesta, která mě učí, kdo jsem. Cesta k podstatě, k jednotě, k sobě samé. Pro někoho je to jóga, pro někoho je to horolezectví, pro někoho je to hraní na klavír nebo zpěv. Vnímám biohacking jako velice intimní životní postoj, který se opírá o jednu hlavní hodnotu, a tou je zodpovědnost. Člověk přestává dávat zodpovědnost za své zdraví různým institucím či odborníkům a naopak přebírá zodpovědnost sám za sebe, a tím získává i další hodnotu. A tou je svoboda. No, a aby tato cesta byla udržitelná, nesmí chybět hravost. Cesta nás musí bavit, jinak po ní dlouho nepůjdeme. V závěru jsme všichni jen děti, co si tady spolu chtějí hrát.
Jakých nezdravých návyků ses díky biohackingu zbavila? A co pozitivního sis naopak osvojila?
Zbavila jsem se různých závislostí, jako je třeba závislost na alkoholu, na cukru, ale i na uznání. Zbavila jsem se mnoha břemen, která jsem na svých bedrech nesla. Mimo jiné deprese, úzkostí, různých emocionálních výkyvů nálad, a především jsem se zbavila chronického zánětu. Dnes už z medicíny víme, jak moc je zvýšený zánět spojen nejen s fyzickými neduhami, ale právě i s těmi mentálními, jako jsou deprese či úzkosti. Naopak mi biohacking přinesl spoustu dobrodružství, hravosti a lehkosti do života. Nebylo to zadarmo a stále není.
Každá cesta je místy trnitá, ale když se na to člověk dívá jako na hru, tak ho baví překonávat i ty trny a balvany, které na cestě potká. Zbavila jsem se toho, kdo jsem si myslela, že jsem. Možná lépe řečeno, kdo si moje mysl myslela, že jsem. Probudila jsem v sobě něco, co prostě jenom je a užívá si život plnými doušky, ať už to znamená cokoliv. Biohacking je o principech, o cestě, nikoliv o kouzelných pilulkách a rychlých návodech, jak si zlepšit život. Biohacking je život sám. Člověk si optimalizuje svojí individuální biologii skrz to, co zde je po tisíciletí, do toho se měří a hraje si s technologií. Nakonec si uvědomí, že on sám je tou nejlepší technologií, která existuje. Je to vlastně velká cesta paradoxů, takže o zábavu je postaráno :D.
V poslední době se ve společnosti hodně mluví o otužování, meditacích nebo zdravém jídle. Vnímáš to jako trend?
Určitě to jsou trendy. Nicméně za mě jsou to trendy, které mění lidem život. Není náhoda, že v dnešní uspěchané době potřebujeme zpomalit a trochu zchladit ten přepálený motor. Jenom je potřeba mít na paměti, že s každým trendem přichází i určitá rizika. Co se týče otužování, společně s Liborem, se kterým jsem založila Code of Life, vedeme Ledové Expedice, workshopy a další cesty, kde lidi chladovou terapií provádíme a může to být opravdu transformační zážitek na celý život.
Když najednou zjistíte, že jste schopni jít v zimě v plavkách přes dvě hodiny na Sněžku, a to jen s batohem na zádech, tak mi věřte, že vám to změní vaše subjektivní prožívání reality. Nicméně pokud do toho jde člověk po hlavě, může i velmi riskovat. Nemálo lidí kvůli nezodpovědnému otužování zemřelo nebo se ošklivě zranilo. Proto je potřeba vnímat svoje individuální tělo, mít na své cestě ze začátku profesionálního průvodce a hlavně se u toho bavit, nikoliv si ubližovat. V závěru to všichni děláme proto, aby nám bylo skvěle a abychom byli zdravější. Pokud se člověk nechá strhnout každým trendem, pak se mu to nemusí vyplatit. Ale i to je zkušenost :D.
Co je aktuálně tvojí největší pracovní náplní?
Plně se věnuji našemu projektu Code of Life, což je komplexní projekt o biohackingu. Moje pracovní náplň zahrnuje od řízení některých firemních procesů, přes komunikaci s týmem, kreslení animovaných videí, psaní odborných článků, výroby online kurzů, lektorování, školení, až po psaní knihy. Jednu už mám za sebou, a to sice Hoř pomalu, a druhou píšeme teď společně s Liborem. Bude to kniha, kterou ve světě nenajdete.
Kompletní průvodce chladovou terapií od A do Z, v podstatě taková encyklopedie chladu. Existuje už hodně osobních příběhů s touto tematikou, ale podobná publikace zatím neexistuje. A protože nás o ni mnoho lidí už léta prosí, tak jsme se rozhodli, že jí prostě letos napíšeme. To teď zabere velkou část mé pracovní náplně. Každopádně biohacking je můj život, moje práce, můj nejlepší učitel. Proto občas i testuju různé pokročilejší techniky, technologie, či suplementy, a cestuju do míst, kde se tyto věci vyrábí, abychom na trh mohli přinést jen to nejlepší.
Napsala si knihu Hoř pomalu, pořádáš řadu různých pobytů, přednášíš, dáváš rozhovory. Jak si svoji práci organizuješ? Jsi plánovací typ, nebo ti spíš vyhovuje chaos?
Jsem obojí. Záleží na mém cyklu. Jsem žena, takže i moje organizace práce je každý týden trochu jiná. Miluju rozmanitost a nemám ráda stereotyp. Zároveň mi nevyhovuje chaos. Proto mám své rutiny, procesy a systém, který mi funguje. Ale ani v tomhle nejsem dogmatická. Ráda si hraju a poslouchám svojí intuici, co mi v ten daný den říká. Ráda také měním prostředí a pracuju v cyklech. Nepracuju nikdy několik hodin v kuse, pokud vyloženě nepotřebuju být hluboce soustředěná po delší dobu. Mezi prací dělám dřepy, chodím v tričku do parku, když je venku zima, nebo si dám oběd s manželem. Jakmile člověk vnese do své pracovní náplně takové mini důchody, jak tomu říkám, pak je i jeho den barvitější a náš mozek z toho má větší radost.
Jak třeba vypadá tvoje běžné ráno, než se pustíš do pracovních povinností? Máš nějaké rituály?
Rituály různě měním podle ročních období a svých cyklů. Teď v zimě vstanu, dám si meditaci nebo dýchací techniku, zacvičím si a jdu se s manželem projít do parku v tričku a kraťasech. Venku je kolem nuly, takže nás to hezky naladí na celý den a dodá nám to spoustu svěžesti, lehkosti a energie. Posléze si dám svojí dávku olejů a suplementů. Do mé rutiny překvapivě nepatří káva, i když ji miluju. Občas ale, než začnu tvořit, si zajdu na bezkofeinové kafe do kavárny, kterou chci podpořit. Dává mi to pocit normálnosti :). Obecně se ráno věnuju sama sobě.
Nejdříve dám čas sobě a pak až druhým, to je jediné pravidlo, které se snažím dodržovat, i kdyby to mělo být jen deset minut.
Co bys doporučila lidem, které taky láká biohacking, ale neví, za jaký konec to vzít a s čím začít?
Začněte s tím, z čeho máte největší strach. To vás posune ze všeho nejvíc a pak už vaše cesta bude jen jedna velká zábava. Začněte ale pomalu, není kam spěchat. U biohackingu je důležitá udržitelnost a smysl. Vědět, proč to dělám. Pokud máte strach z otužování, začněte si otužovat končetiny v ledovém kyblíku nebo běžte v zimě vynést odpadky jen v tričku. Malé krůčky dělají zázraky. Pokud chcete jít jinou cestou, začněte naopak s tím, co vás nejvíc baví a láká. Máte rádi jídlo? Začněte s ním experimentovat a pozorovat, co s vámi změny dělají. Biohacking je hodně o pozorování. Nemícháme všechno najednou a neměníme vše v jeden okamžik, ale pozorujeme, zkoušíme, píšeme si protokoly a sledujeme, co nám naše tělo říká. Osobně jsem začala s otužováním a přerušovanými půsty. To je totiž něco, co ucítíte hned, a jak víme, zpětná vazba je na začátku velmi důležitá.
S Dollerem je spojený claim „žij své sny“. Věříš, že snaha splnit si sny nás může posunout?
Pokud člověk své sny žije, pak si nikdy neodškrtne, že je naplnil. Žít své sny vnímám jako cestu. Je potřeba si uvědomit, že všechno, co potřebujeme, už máme teď a tady. Nic jiného není. Jakmile si člověk tohle opravdu prožije a pochopí, pak se jeho život stává jedním velkým snem. Snem, který by sám nevymyslel, a to je život, který stojí za to žít.
A máš nějaký svůj ještě nesplněný sen? 🙂
Mám sen, že po celém světě budou místo nemocnic stát zdravé domy. Domy, které budou optimalizované pro lidskou biologii, včetně čisté vody, vzduchu, světla. Domy, kde se budete uzdravovat a upgradovat. Domy, ve kterých budete rádi trávit svůj čas. Místo do nákupního centra, půjdete sem. Ať už si hrát s technologiemi nebo si zacvičit, zameditovat, případně se jen skvěle a zdravě najíst. Už několik let na tomto snu pracuju a věřím, že dokud budu žít, tohle bude moje cesta. Mám jasnou představu, jak by měly vypadat, ale zatím si vůbec nedokážu představit, jaká by měla být realizace. Každopádně tenhle můj sen se opravdu snažím žít.
Zaujala tě Veronika? Přečti si další rozhovory na našem blogu.
