Přeju si jen žít, jak nejlépe umím, říká Ester Starling9 min

Tenhle blog by neměl být jen o Dolleru, o našich myšlenkách a postojích. Věříme, že lidé by se měli navzájem inspirovat a obohacovat. Proto chceme dávat prostor i dalším hlasům, které nám mohou rozšířit obzory. A jedním z nich, vlastně úplně prvním, je naše ambasadorka Ester Starling. Ester je kreativní duše, která se věnuje řadě činností – od vlastního tvoření až po působení na sociálních sítích. Uvař si oblíbený čaj a mrkni, o čem jsme si společně popovídali.

Ester Starling

Říkáš si Ester Starling. Jak vzniklo tohle tvoje přízvisko? 

V občance mám jméno Ester Špačková. Špaček je v překladu do angličtiny starling. Navíc ve slově starling najdeme i slovo star – což je zase v češtině hvězda – a mé křestní jméno Ester znamená právě hvězda. Od tohoto jména se ale popravdě už nějakou dobu vzdaluji a dost možná dojde na mých sociálních sítích k přejmenování. Ester ale budu pořád. 🙂

Jsi tvůrčí duše. Kdy se v tobě poprvé probudila kreativita? Byla jsi takové to kreativní dítě, co pořád chtělo něco vytvářet, nebo se to projevilo až v pozdějším věku? 

Moje maminka říká, že jsem kreslila od chvíle, co jsem byla schopná držet tužku. A tak si to i pamatuji. Kreslila a malovala jsem pořád, vždycky jsem měla hlavu plnou nápadů na tvoření a různé projekty. Kreslila a psala jsem knížky, básničky, příručky na podivné obory, které jsem si vymyslela. Když jsem chtěla nějakou hračku, vyrobila jsem si ji. Z papíru, ze dřeva, z modelíny, z látek, z čehokoliv. Taky jsem pořád vymýšlela a zpívala vlastní písničky, míchala jsem lektvary a zapisovala si kouzla. Tvoření je tolik protkané mým životem, že ho bez něj nedokážu vůbec představit.

Na tvém webu píšeš, že jsi pracovala jako „unavená grafička“. Prošla sis například agenturním prostředím? 

Jako grafička jsem pracovala v malé firmě s pár zaměstnanci. Byla to moje první práce po střední škole a popravdě jsem tam vůbec nechtěla. Každý den jsem chodila pozdě. Nešlo to jinak. I když tam se mnou pracovali lidé, se kterými jsem neměla žádný problém a bylo tam poměrně domácké prostředí, odnesla jsem si odtamtud jasnou zprávu pro mě samotnou. Takhle já žít nechci. Není to pro mě. Každý potřebujeme žít něco jiného a já si potřebuju práci řídit sama. 

Co tě osvobodilo? Kdy ses rozhodla odejít na volnou nohu?

Už před nástupem jsem věděla, že to je něco, co ve skutečnosti dělat nechci. Nechtěla jsem být zaměstnaná. Tenkrát mě do práce dokopala mamka. Nejspíš chtěla, abych byla v pohodě, abych se uživila a tak dále. Já jsem ale z práce odešla, jen co jsem si byla trochu jistá tím, že si vydělám něco sama. A tak jsem to po necelém roce jako věčně unavená a pozdě chodící (ale svou práci vždy odvádějící!) grafička zabalila. 🙂 Myslím, že osvobodit se může člověk jedině sám. Pochopením, že život na nikoho nepočká, děje se teď. Lidé (a já mezi ně taky ještě občas patřím) pořád odsouvají jejich vlastní štěstí na potom, a přitom jim uniká, že takhle nikdy doopravdy žít nebudou.

Pro ty, co tě neznají, mohla bys představit, čemu všemu se aktuálně Ester Starling  – ambasadorka Dolleru věnuje? 🙂 

To je pro mě vlastně hodně složitá otázka. 🙂 Ale můžu zkusit vypíchnout pár věcí, které teď v životě aktuálně mám. Tvořím. Jen tak, co sama chci, občas na zakázku. Všechno možné. Maluju obrazy, obrázky, dělám tkaná dílka (někdo by jim říkal třeba moderní tapiserie, já jim říkám motánky 🙂), prodávám svá přáníčka, printy, náušnice. Teď na podzim jsem tvořila magické boxy, ve kterých byla mimo jiné má knížečka s rituály a meditacemi. Před krátkou dobou jsem začala háčkovat, takže teď hodně háčkuji, neuvěřitelně mě to baví! Mám hodně věcí, co zkouším nebo chci zkusit. Nápadů mám až moc a sama je všechny v tomhle životě nejspíš nestihnu uskutečnit. Takže třeba v tom dalším. 🙂 Nebo ty nápady přenechám jiným tvořilům!

Ester se svým dílem

Tvoříš spoustu obsahu na sociálních sítích, mimo jiné třeba na Instagramu nebo YouTube. Která síť je ti nejbližší a proč? 

Teď sdílím prakticky jen přes Instagram. Čím dál víc se vlastně ze sociálních sítí stahuji pryč. Svět bez obrazovek je lepší, skutečnější. 🙂 Když je člověk začne vysazovat, najednou zjistí, že je mnohem víc naživu a má víc času. Ale abych odpověděla na otázku: nejbližší (pokud se to tak dá říct) je mi Instagram. Líbí se mi tvoření mého koutku na internetu pomocí fotek. Stories jsou taky fajn, protože můžu docela rychle sdílet s ostatními, co dělám, jak se mám, o co se chci zrovna teď podělit. Co mě na Instagramu baví nejvíc, je ale naopak content druhých. Sleduji jen lidi, kteří mě skutečně inspirují, se kterými souzním.

Co ti pomáhá zůstat produktivní, když pracuješ většinu času z domova? 

Já jsem postupem času zjistila, že mám dělat jen to, co právě teď dělat chci. Skutečně to funguje úplně nejlíp, když se člověk naladí sám na sebe. Lidi se toho bojí, mnozí budou dokonce tvrdit, že to nefunguje, ale to je na dlouhé vysvětlování. U mě je to tak, že většinou mám naplánované jen to, co se týká dalších lidí – třeba setkání, nějaké online propojení, apod. Jinak tvořím své dny podle toho, jak a na co se cítím. Když se zaměřuji na to, co právě teď chci, pak tu práci vždy udělám mnohem lépe, a většinou dokonce i rychleji, než kdybych si to striktně naplánovala a jela na sílu podle nějakého seznamu nebo tabulky. Seznamy si ale píšu, když je potřeba. Třeba když vím, že chci uklidit hodně věcí, tak abych na nic nezapomněla.

Máš nějaké svoje rituály? Píšeš si jako Ester Starling třeba deník vděčnosti, vedeš si habit tracker nebo něco podobného?

Jak jsem zmiňovala, žiju hodně intuitivně. Někdy se něco v mém životě za rituál považovat dá, ale nikdy na tom nelpím. Když už to dělat nemám, samo to odejde a přijde zas něco jiného. Něco, co právě teď potřebuji. Měla jsem nedávno dlouhé období, kdy jsem každý den meditovala a téměř každý den jsem čistila můj prostor vykuřovadly. Poslední dny to ale je zase jinak. 

A zmiňuješ deníček vděčnosti. Třeba to jsem dělala před několika lety poměrně často, ale teď mám vděčnost v životě v jiné, pro mě už přirozenější podobě. Zastavuji se během dne u okamžiků, lidí, věcí a uvědomuji si jejich hodnotu. Uvědomuji si, že mi daná situace přináší do života nové porozumění a poučení. Že milovaný člověk v mém životě mě právě teď objímá a proudí mezi námi láska. Že rajče, které mám v salátu, je tak úžasné!, protože urazilo celou tu dlouhou cestu od semínka, až k tomuhle plodu, který mě teď nasytí a vyživí. Jsem vděčná.

Kdy jsi poprvé narazila na Doller?

Myslím, že to bylo téměř na začátku Dolleří cesty. Hledala jsem diář, který nebyl plný zbytečností. Taky jsem chtěla něco, co si budu moci určitým způsobem přizpůsobit. A to jsem našla u Dolleru. Byla jsem nadšená už jen z toho, že je nedatovaný. No a na příští rok asi sáhnu po novém Journalu!

Ester a Doller

Jaký je tvůj největší sen?  

Já největší sen nemám, a dokonce si myslím, že mít ho je na škodu. Člověk se umí krásně upnout k nějakému cíli, pak se ho snaží dosáhnout zuby nehty, a ani si sám neuvědomí, že už to třeba vůbec nechce. 🙂 To, co si přeju, je jen žít nejlépe, jak umím. Chci se radovat, chci tvořit, ale chci přijímat i vlastní slzy a někdy i trápení, protože když přijmeme vlastní temnotu, zjistíme, že je naším přítelem a že i ona má pro nás skutečné dary.

A v jaké fázi je tohle tvoje přání? 🙂

Tenhle sen asi fáze nemá, ale můžu říct, že někdy mi tohle naplňovat jde a jindy mám pocit, že ne. Život je cesta (a je mi úplně jedno, že by někdo vyvrátil oči k nebesům s tím, jaké je to klišé). Klišé neklišé, je to pravda pravdoucí. Když na to přijdeme, otevře se před námi mnoho nových dveří k našemu vlastnímu štěstí, na které dokonce nemusíme šetřit a čekat, nebo ho odsouvat 🙂 Jsme tu, žijeme a to stačí. ♥

Lepší tečku za rozhovorem s Ester Starling bychom si jen těžko uměli představit! S Ester jsme ale převedli naší spolupráci i do materiální podoby, a sice v podobě autorských samolepek. První várka se prodala rychleji, než jsme sami čekali, nicméně druhá je už v dotisku. V druhé polovině prosince se můžeš zase těšit! 

Ester Starling a její diář

Díky za přízeň, čti náš blog a #zijsvesny! 

Tvůj Doller <3